Výzva

V letošním školním roce pracujeme na projektu já + ty = kamarádi. Jeho součástí je plnění výzvy. Co to pro nás znamená? Když chceme v životě něčeho dosáhnout, mít cíl, tak něco získáme. Přemýšlet o výzvě je o tom, abychom ze sebe vydali víc, abychom přemýšleli nad cestou, jak sám sebe překonat, jak sám sebe posílit.

Každý měsíc přináší nové výzvy. Není nutné všechny splnit, ale pokusit se zdolat především ty, které jsou pro nás ty těžší. Dvě listopadové se staly tvrdým oříškem pro většinu z nás.

První výzva: vydržet jeden den bez sladkostí. Hrůza a děs v očích žáků, výkřiky „to nedám, to mě zničí, ani náhodou…“ Zděšení přímo hmatatelné a pro mnoho z nás nesplnitelné. Vážně je tak těžké dát si den bez bonbonu, sušenky nebo sladké limonády?!

Druhá výzva: dám si jeden týden ve školní jídelně minimálně pět lžic polévky. Pět! Nepodařilo se. Opět pro mnohé nesplnitelné, ani pokus zvládnout a překonat sám sebe, prostě nic. Raději vyhodit, než pokus alespoň ochutnat. Škoda.

Když tak pozoruji ostatní přítomné v jídelně, není to nic neobvyklého. Žactvo sedí v zimních bundách, tác před sebou, mobil v ruce… nejí nebo se v jídle nimrají, pokřikují se spolužáky… jídlo stydne… zjištění, že už mám být jinde…  rychle odnést a vyhodit… koupit párek v rohlíku na cestu a hurá pryč. Taky řešení.

Tak mám, mládeži, jednu výzvu i pro ty, kteří by sami sobě chtěli dokázat, že jsou lepší, než si mysleli. Jeden týden zvládnout školní jídelnu bez mobilu, sním, co půjde. A trochu kultury – bundu, čepice a rukavice sundat. Kdo to dá, je vážně frajer. Tak do toho.

9. oddělení ŠD Jana Kabátová