Se zeměpisem až za Ostravu 

Léto bývá pro část z nás synonymem pro výlety po bližších i vzdálenějších končinách. A právě na období pěti dní v srpnu byl již během uplynulého školního roku v rámci zeměpisného kroužku naplánován poznávací pobyt v Bohumíně, tedy městě asi 6 kilometrů od Ostravy. V době mimo prázdniny je těžké výjezdy do podobných vzdálenějších koutů uskutečnit, proto je prázdninové období naprosto ideální pro realizaci takovéto myšlenky.

A tak se stalo, že v pondělí 7. srpna se skupina šesti žáků budoucích osmých tříd (a vyšlo to navíc tak, že z každé třídy jel alespoň jeden zástupce) potkala s panem učitelem Novotným na příbramském nádraží, aby tam společně odstartovali svou pouť do Slezska. Společnost jim ještě dělali další členové rodiny pana učitele, a tak byl celkový počet cestovatelů pěkně zaokrouhlen na deset.

Jen cesta s jedním přestupem v Praze zabrala téměř šest hodin, Bohumín nás přivítal deštivým počasím, takže jsme po obědě stihli se ubytovat v zajímavém Penzionu ve věži (bývalá vodárenská věž přestavená na ubytovací zařízení) a poté jsme se těšili z návštěvy aquacentra, kam jsme měli neomezený vstup. V plánu byl i výlet, který měl žáky seznámit s nejbližším okolím, ale počasí bylo tentokrát proti.

V úterý ovšem nastalo to pravé poznávání. Ráno jsme se přesunuli do nedaleké Ostravy, kde nás čekal několikahodinový program v oblasti Dolních Vítkovic. Nejprve se nás ujal člověk zodpovědný za pořádání akcí v této lokalitě, aby nám, mimo veškeré prohlídkové okruhy, ukázal veřejné i neveřejné části multifunkční haly Gong. Zanedlouho jsme se přidali ke „klasické“ prohlídkové trase a vyslechli si něco o historii místního hutnictví, podívali se do vysokých pecí a i z výšky jsme pozorovali samotné bludiště ze železa a oceli pod námi, stejně jako části Ostravy a jejího okolí (včetně panorama Beskyd se siluetou Lysé hory). Program v Dolních Vítkovicích jsme zakončili v expozici Velký svět techniky. Burger dle vlastního výběru v jedné z bohumínských restaurací byl příjemnou tečkou za prvním celým dnem.

Ve středu jsme se vypravili opět do Ostravy, tentokrát jsme si prohlédli samotné historické centrum města a tramvají se přesunuli do oblasti „sportovních“ Vítkovic. Kolem Ostravar arény, domovské haly vítkovických hokejistů i dějiště příštího MS v ledním hokeji, jsme se dostali k atletickému stadionu, jenž je nyní domovem i fotbalového Baníku. A někteří z nás využili možnosti nakoupit si ve fanshopu tohoto nezaměnitelného klubu. Ze zpustlého nádraží ve Vítkovicích jedeme pak vlakem do Českého Těšína, kde po obědě nabíráme směr Polsko. Mimochodem v restauraci přichází překvapení – na Moravě i ve Slezsku je totiž k polednímu menu, k hrůze některých členů výpravy, automaticky servírována polévka. A že v Českém Těšíně nabrat směr Polsko není žádný problém poznáváme záhy, stačí totiž přejít most přes řeku Olši a najednou jste v zahraničí. Polská část města má ráz historický, toto zjištění „oslavujeme“ zmrzlinou v jedné z místních cukráren. Po návratu do Česka a vlakem do Bohumína stíháme minigolf a poté i koupel v bazénech i jízdy na tobogánu místního aquacentra.

Předposlední den, kterým byl čtvrtek, se nesl ve znamení turistiky. Odjíždíme nejprve vlakem do Třínce, kde nasedneme na autobus do obce Bukovec. Ta je známá tím, že na jejím území se nalézá nejvýchodnější bod Česka. Při výstupu z autobusu ještě prohodíme pár slov se sympatickým místním pánem, díky němuž poznáváme specifika místního nářečí. Ale pojďme dál – co bychom to byli za příznivce zeměpisu, aby nás nechala přítomnost nejvýchodnější výspy Česka klidnými. Stejně tak nás zajímá i trojmezí, tedy bod, kde se setkávají území Česka, Polska i Slovenska. Poznáváme, že polská strana není nepodobná Matějské použi, kdežto na české straně najdeme jen altánek. Ten se pro nás stal naší hodovní místností, dáváme si svačinu a pokračujeme dále. Poznáváme velkou výškovou členitost místního terénu, pro některé z nás je cesta náročná, ovšem odměnou je nejdříve točená Kofola na horské chatě Studeničné a hlavně vyzkoušení bobové dráhy v nedalekých Mostech u Jablunkova. Bahno, puchýře a bolavé nohy jsou dávno v zapomnění 😊. Další odměna čeká v penzionu, jelikož si objednáváme jídlo s dovozem od jedné ze známých značek poskytujících rychlé občerstvení.

V pátek máme vlak do Prahy zarezervovaný až na odpoledne, a tak stíháme po vyklizení pokojů i půldruhou hodinu v aquacentru a po obědě už se přesunujeme na nádraží. Jedeme po trase Bohumín-Praha-Zdice-Příbram, před osmou hodinou večerní už čekají rodiče na příbramském vlakovém nádraží. Výlet je fuč, uteklo to neskutečně rychle, a to jsme spoustu věcí, atrakcí, lokalit a dalších lákadel vůbec nestihli. V zásobníku toho je ještě spousta. Ale není přece všem dnům konec.

Všem účastníkům děkuji za jejich famózní přístup a nadšení. Odměnou mi je především spokojenost těch, kteří se dobrovolně vydají poznávat další kouty naší země, a navíc s učitelem z jejich školy, o to víc o prázdninách 😊.

P.S. Děkuji tímto i Martinu Lindovskému, mému spolužákovi z dob vysokoškolských studií, za unikátní možnost podívat se do haly Gong! 

Jan Novotný