Zeměpisný kroužek proplul školním rokem

Žáci na druhém stupni si už zvykli, že v nabídce volnočasových kroužků pořádaných školou je i kroužek zeměpisný, který je zaměřen na prohlubování znalostí v oblasti geografie, a především jejich propojování s praktickým životem. Letos se žáci s kroužkem vydali na poznávání míst velmi blízkých i vzdálených, obohatili jsme se o cestovatelské zážitky a myslím, že můžeme letošní školní rok v našem podání označit za jednu velkou jízdu.
V prvním pololetí jsme se dozvěděli o poutních stezkách a sami si ověřili, že přímo kolem areálu naší školy prochází jedna z nich – Všerubská trasa je součástí Svatojakubské poutní stezky a kdybychom měli dostatek času, určitě bychom po ní došli mnohem dál než jen k okraji Vysoké Pece. Do samotného cíle Svatojakubské stezky, tedy do španělského Santiaga de Compostela, jsme se vypravili aspoň díky vyprávění Marie Pavláskové, která na pouť vydala z Portugalska. A přinesla svatojakubský koláč, čímž nám své zážitky dokonale zhmotnila.
Podzimní a zimní sychravé a chladné dny jsme pak trávili ve škole, kdy jsme například zpracovali novou várku geografických memes, zkusili se dohadovat na arktické konferenci nebo jsme se trápili nad rozdělením zisku z jednoho kilogramu banánů, a to mezi jednotlivé skupiny, které se na jejich cestě od utržení po pokladnu v supermarketu podílejí. Věnovali jsme se také zarůstání a zabahňování jezer jako procesu, který jsme si v terénu později i sami ověřili. A také rádi hrajeme Geoguessr. 🙂
S rostoucími teplotami vzduchu jsme mohli začít plánovat i venkovní program. Druhé pololetí jsme věnovali dlouhodobému tématu „infrastruktura města“, s nímž souvisely různé aktivity. Jejich společným cílem bylo, abychom se dokázali dívat kolem sebe a uvědomili si, že běžné vybavení, jež potkáváme při pohybu po městě, není zadarmo a za každým kouskem městského vybavení a mobiliáře (lavičky, koše, osvětlení, bankomaty…) stojí vždy někdo, kdo tento prvek pořizuje a spravuje.
Na začátku jara jsme tedy prozkoumali náměstí 17. listopadu, nechali se provést příbramskou čistírnou odpadních vod, a poté jsme využili areál Čekalíkovského rybníka k seznámení se s partnerskými městy, s nimiž Příbram dlouhodobě spolupracuje. Za trochu rozsáhlejším prvkem infrastruktury, a to rovnou na ruzyňské letiště, jsme se vydali na začátku jarních prázdnin. To se ke kroužku přidali i další žáci naší školy, abychom v počtu přesahující 40 zájemců viděli v areálu našeho největšího vzdušného přístavu nejprve přistávající A380 společnosti Emirates (a navíc v barvách basketbalové NBA), o pár minut později jsme měli možnost navštívit zázemí tamních hasičů, což byl hlavní cíl této exkurze.
V Praze jsme byli ještě jednou – ředitelské volno v jednom květnovém pátku jsme využili k tradiční návštěvě Centra architektury a městského plánování (tam jsme se věnovali tématu „budoucnost kolejové dopravy v Praze“), a pak jsme se v příjemném dni procházeli jarní Prahou. Mimochodem – víte, kde v Praze a celé Evropské unii najdete nejdelší eskalátory? My už ano. 🙂 A taky víme, že cesta po nich trvá 2 minuty 20 sekund.
Velký úspěch měla i naše návštěva příbramského Junior klubu jakožto součásti kulturní infrastruktury v našem městě. Nejprve s námi krátce pohovořil i pan starosta, poté už se nám věnoval hlavně vedoucí Městského kulturního centra, s nímž jsme si měli možnost popovídat o kulturních akcích v Příbrami a úskalí jejich pořádání. Také jsme si zasoutěžili a vyhráli trochu neobvyklou cenu – dostali jsme možnost navrhnout interpreta/hosta, který by mohl do Junior klubu zavítat. A pokud se podaří jeho návštěvu uskutečnit, máme prý očekávat vstupenky.

Vrcholem našich letošních aktivit byl na samém konci května dvoudenní výlet do Brd, kam jsme vyrazili hned po pátečním vyučování. Nejprve jsme se po vyšplhání od jineckého nádraží na území Velcí mohli od chaty Vojenských lesů porozhlédnout po okolí, ale dostali jsme hlavně možnost navštívit velmi zajímavý protiatomový kryt schovaný pod touto chatou. Nezapomeneme na pocity při průchodu osmdesátimetrovou chodbou, na níž byly navázány jednotlivé místnosti vybudované pro různé účely. Celkový dojem umocnilo i ne všude fungující osvětlení…
Od této chaty jsme doputovali ke stavení určené pro náš nocleh – měli jsme k dispozici chaloupku na břehu rybníka nedaleko hradu Valdek. Vůbec nám nevadila nepřítomnost elektřiny či splachovacího záchodu, tyhle nedostatky nám vykompenzovaly buřty opečené na ohni či pobíhání s baterkami po lese. V sobotu ráno jsme chatu pečlivě uklidili a pěšky se přesunuli příjemnou krajinou přes hrad Valdek až do Komárova. Dále jsme pokračovali hromadnou dopravou, z autobusu jsme vystoupili na hořovickém náměstí, z něhož to není nijak daleko k tamnímu zámku. Odtamtud jsme došli k hořovickému vlakovému nádraží (se zastávkou na kebab), protože cesta s batohy je pohodlnější
vlakem. Po jednom přestupu ve Zdicích jsme kolem 16. hodiny vystupovali na zastávce nedaleko naší školy.

Byl to nabitý rok a mám pocit, že každá společně strávená chvilka nás posunula nejen v zeměpisných znalostech a dovednostech, ale pomohla nám postavit i dobrou partu, v níž vůbec nehrálo roli, do kterého ročníku ten který účastník chodí. A to si dokážeme i v létě, jelikož se několik členů kroužku přihlásilo na tradiční prázdninový výlet – jedeme do Uherského Hradiště, kde máme během několika dní kromě výšlapu na nejvyšší horu Bílých Karpat v plánu navštívit i nedalekou Vídeň. Nezahálíme a těšíme se.

Jan Novotný, vedoucí kroužku

P. S. Děkuji účastníkům kroužku za to, že i v pátek odpoledne našli síly na pozitivní přístup k nabídnutým aktivitám. A sluší se poděkovat také všem, kteří nám s jednotlivými aktivitami pomáhali – jmenovitě Petře Šorfové, Tomáši Majerovi a Adamu Zeiskovi z našeho učitelského sboru, Vlastovi Ševrovi z Městského kulturního centra, společnosti 1.SČV za šanci prohlédnout si příbramskou čistírnu odpadních vod či pánům Hrušovskému a Synkovi za super zážitky v Brdech.